řišel pak do Derben a do Lystry, aj, učedlník jeden tu byl, ^*jménem Timoteus, syn jedné ženy Židovky věřící, ale otce měl Řeka.
     ^*Ř 16,21; Fp 2,19; 1Te 3,2; [1K 4,17; 1Tm 1,2; 2Tm 1,5]
² Tomu ⁺svědectví dobré vydávali ti, jenž byli v Lystře a v Ikonii bratří.
     [⁺6,3; 10,22]
³ Toho sobě oblíbil Pavel, aby s ním šel. I ^*pojav ho, obřezal jej, pro Židy, kteříž byli v těch místech; nebo věděli všickni, že otec jeho byl Řek.
     ^*1K 9,20
⁴ A když chodili po městech, vydávali jim k ostříhání ustanovení zřízená ^*od apoštolů a od starších, kteříž byli v Jeruzalémě.
     ^*15,20.[ 29]
⁵ A tak církve utvrzovaly se u víře a rozmáhaly se v počtu na každý den.
⁶ A prošedše ⁺Frygii i Galatskou krajinu, když jim zabráněno od Ducha svatého, aby nemluvili slova Božího v Azii,
     [⁺18,23]
⁷ Přišedše do Myzie, pokoušeli se jíti do Bitynie. Ale nedal jim Duch Ježíšův.
⁸ Tedy pominuvše Myzii, ^*šli do Troady.
     ^*2K 2,12; [Sk 20,6]
⁹ I ^*ukázalo se Pavlovi v noci vidění, jako by muž nějaký Macedonský stál, a prosil ho, řka: Přijda do Macedonie, pomoz nám.
     ^*18,9; 23,11
¹⁰ A jakž to vidění viděl, ihned jsme usilovali o to, abychom šli ^*do Macedonie, tím ujištěni jsouce, že jest nás povolal Pán, abychom jim kázali evangelium.
     20,1
¹¹ Protož pustivše se od Troady, přímým během připlavili jsme se do Samotracie a nazejtří do Neapolis,
¹² A odtud do Filippis, kteréžto jest první město krajiny Macedonské, obyvateli cizími osazené. I ^*zůstali jsme v tom městě za několik dní.
     ^*15,35
¹³ V den pak sobotní vyšli jsme ven za město k řece, kdež býval obyčej modliti se. A usadivše se, mluvili jsme ženám, kteréž se tu byly sešly.
¹⁴ Jedna pak žena, jménem Lydia, kteráž šarlaty prodávala v městě Tyatirských, bohabojící, poslouchala nás. Jejížto srdce ⁺otevřel Pán, aby to pilně rozsuzovala, co se od Pavla pravilo.
     [⁺L 24,45]
¹⁵ A když pokřtěna byla i dům její, prosila, řkuci: Poněvadž jste mne soudili věrnou Pánu býti, ⁺vejdětež do domu mého, a pobuďte u mne. I ^~přinutila nás.
     [⁺Gn 18,3; 19,3]; [Sd 19,21; Žd 13,2; ^~Gn 33,11; L 24,29]
¹⁶ I stalo se, když jsme šli k modlitbě, že děvečka nějaká, ⁺mající ducha věštího, potkala se s námi, kteráž veliký ^*užitek přinášela pánům svým budoucích věcí předpovídáním.
     ^*Sk 19,24; [16,19; ⁺1S 28,7]
¹⁷ Ta šedši za Pavlem a za námi, volala, ^*řkuci: Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteřížto zvěstují nám cestu spasení.
     ^*Mt 8,29; Mk 5,7; L 8,28
¹⁸ A to činívala za mnoho dní. Pavel pak těžce to nesa, a obrátiv se, řekl duchu tomu: ⁺Přikazuji tobě ve jménu Ježíše Krista, abys vyšel od ní. I vyšel hned té chvíle.
     [Mk 16,17]
¹⁹ A viděvše páni její, že jest odešla naděje ⁺zisku jejich, ^*chytivše Pavla a Sílu, vedli je na rynk před úřad.
     ^*2K 6,5 ; 1Te 2,2; [⁺Sk 19,24]
²⁰ A postavivše je před úředníky, řekli: ^*Tito lidé bouří město naše, jsouce Židé,
     ^*17,6; [1Kr 18,17]
²¹ A zvěstují obyčeje, kterýchž nám nesluší přijíti ani zachovávati, poněvadž jsme my Římané.
²² I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich, kázali ^*je metlami mrskati.
     ^*2K 11,25; [Fp 1,29.30; 1Te 2,2]
²³ A množství ran jim davše, vsadili je do žaláře, přikázavše strážnému žaláře, aby jich pilně ostříhal.
²⁴ Tedy on takové maje přikázání, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a nohy jejich ⁺sevřel kladou.
     [⁺Ž 105,18]
²⁵ O půlnoci ^*pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, takže je slyšeli i jiní vězňové.
     ^*4,31
²⁶ A vtom pojednou země ⁺třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, ^*a hned se jim všecky dveře otevřely a všech okovové spadli.
     ^*5,19; 12,7; [⁺4,31]
²⁷ I procítiv strážný žaláře a vida dveře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli.
²⁸ I zkřikl naň Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni.
²⁹ A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým.
³⁰ I vyved je ven, řekl: ^*Páni, co já mám činiti, abych spasen byl?
     ^*2,37; 9,6; L 3,10
³¹ A oni řekli: ^*Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dům tvůj.
     ^*Mk 16,16; J 3,16.[ 6,40; 1J 5,10
³² I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domu jeho.
³³ A on pojav je v tu hodinu v noci, umyl rány jejich. I pokřtěn jest hned on i všecka čeled jeho.
³⁴ A když je uvedl do domu svého, připravil jim stůl, a veselil se, že jest se vším domem svým uvěřil Bohu.
³⁵ A když bylo ve dne, poslali úředníci služebníky, řkouce: Vypusť ty lidi.
³⁶ I oznámil strážný žaláře slova ta Pavlovi, pravě: Že poslali úředníci, abyste byli propuštěni. Protož nyní vyjdouce, jdětež v pokoji.
³⁷ Ale Pavel řekl k nim: Zmrskavše nás zjevně a bez vyslyšení, lidi Římany, vsázeli do žaláře, a již nyní nás chtějí tajně vyhnati? Nikoli, ale nechať sami přijdou, a vyvedou nás.
³⁸ Tedy pověděli úředníkům služebníci slova ta. I báli se, uslyšavše, že by Římané byli.
³⁹ A přišedše, prosili jich; a vyvedše je, ^*žádali jich, aby šli z města.
     ^*Mt 8,34; Mk 5,17; L 8,37
⁴⁰ I vyšedše z žaláře, vešli k Lydii, a uzřevše bratří, potěšili jich, i šli odtud.

Seznam kapitol knihy Skutkové S. Apoštolů: