odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
² Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž ^*učinil svadbu synu svému.
     ^*L 14,16; [Mt 25,1n; Zj 19,7.8.9 ]
³ I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
⁴ Opět ⁺poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko ^*hotovo. Pojďtež na svadbu.
     ^*Iz 25,6; Zj 19,9 ; [⁺Mt 21,36 ]
⁵ Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
⁶ Jiní pak ^*zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
     ^*21,35
⁷ A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav ^*vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
     ^*J 25,9; [L 19,43 ]
⁸ Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
⁹ Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
¹⁰ I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
¹¹ Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam ⁺člověka neoděného rouchem svadebním.
     [⁺2K 5,3; Ef 4,24 ]; [Ko 3,10.12 ]
¹² I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
¹³ Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a ^*uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude ^~pláč a škřipení zubů.
     ^*8,12; [^~]13,42; 24,51; 25,30; L 13,28
¹⁴ Nebo ^*mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
     ^*20,16
¹⁵ Tedy ^*odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
     ^*Mk 12,13; L 20,20
¹⁶ I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
¹⁷ Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
¹⁸ Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
¹⁹ Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
²⁰ I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?
²¹ Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, ⁺co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
     [⁺L 23,2; Ř 13,7 ]
²² To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
²³ V ten den přišli k němu saduceové, ^*kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
     ^*L 20,27; Sk 23,8; [Mk 12,18 ]
²⁴ Řkouce: Mistře, Mojžíš ⁺pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
     [⁺Dt 25,5 ]
²⁵ I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
²⁶ Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
²⁷ Nejposléze pak po všech umřela i žena.
²⁸ Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
²⁹ I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
³⁰ Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale ⁺budou jako andělé Boží v nebi.
     [⁺L 20,34n ]
³¹ O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste ⁺nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
     Mk 12,26; [⁺Ex 3,6.15.16 ]
³² Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
     Ex 3,6; Sk 7,32
³³ A ⁺slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
     [⁺7,28 ]
³⁴ Farizeové pak uslyšavše, že by k ⁺mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
     [⁺1Pt 2,15 ]
³⁵ I otázal se ho ⁺jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
     [⁺L 10,25; Tt 3,13 ]
³⁶ Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
     Mk 12,28; L 10,25
³⁷ I řekl mu Ježíš: ^*Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
     ^*Dt 6,5; 10,12; 30,6
³⁸ To jest přední a veliké přikázání.
³⁹ Druhé pak jest podobné tomu: Milovati ^*budeš bližního svého jako sebe samého.
     ^*19,19; Lv 19,18; Mk 12,31; Ř 13,9; Ga 5,14 ; [L 10,27 ]
⁴⁰ Na těch ⁺dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
     [⁺7,12 ]
⁴¹ A když se sešli farizeové, ^*otázal se jich Ježíš,
     ^*Mk 12,35
⁴² Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
⁴³ Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, ^*řka:
     ^*Ž 110,1; [Sk 2,34; 1K 15,25 ]
⁴⁴ Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
⁴⁵ Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
⁴⁶ A ^*nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
     ^*L 14,6

Seznam kapitol knihy Evangelium S. Matouše: