prošedše město Amfipolim a Apollonii, přišli ⁺do Tessaloniky, kdež byla Židovská škola.
     [⁺1Te 2,1.2]
² Tedy Pavel podle obyčeje svého všel k nim, a po tři soboty kázal jim z Písem,
³ Otvíraje ⁺a předkládaje to, ^*že měl Kristus trpěti a z mrtvých vstáti, a že ten jest ^%Kristus Ježíš, kteréhož já zvěstuji vám.
     ^*Ž 22,7; Iz 50,6; 53,3; Mt 16,21; 20,18; Mk 8,31; L 9,22; 18,31; 24,7. 27.[⁺ 45; ^%J 1,46]
⁴ I ^*uvěřili někteří z nich, a připojili se Pavlovi a Sílovi, i Řeků nábožných veliké množství, i žen znamenitých nemálo.
     ^*28,24
⁵ Ale zažženi jsouce závistí Židé pravdě nepovolní, a přivzavše k sobě některé lehkomyslné a zlé lidi, shlukše se, zbouřili město, a útok učinivše na dům Jázonův, hledali jich, aby je vyvedli před lid.
⁶ A nenalezše jich, táhli Jázona a některé bratří k starším města, křičíce: Tito, ^*kteříž všecken svět bouří, ti sem také přišli,
     ^*16,20; [24,5]; L 23,2
⁷ Kteréž přijal Jázon. A ti všickni proti ustanovení císařskému činí, pravíce býti ⁺králem jiného, jménem Ježíše.
     [⁺L 23,2; J 19,12]
⁸ A tak zbouřili obec i starší města, kteříž od nich to slyšeli.
⁹ Ale oni přijavše dosti učinění od Jázona a jiných, propustili je.
¹⁰ Bratří ⁺pak hned v noci vypustili i Pavla i Sílu do Berie. Kteřížto přišedše tam, vešli do školy Židovské.
     [⁺9,25]
¹¹ A ti byli udatnější nežli Tessalonitští, kteřížto přijali slovo Boží se vší chtivostí, ^*na každý den rozvažujíce Písma, tak-li by ty věci byly, jakž kázal Pavel.
     ^*Iz 8,20; 34,16; L 16,29; J 5,39; 1Te 5,21; 1Tm 4,16; 1Pt 1,10; 1J 4,1
¹² A tak mnozí z nich uvěřili, i Řecké ženy poctivé i mužů nemálo.
¹³ A když zvěděli Židé v Tessalonice, že by i v Berii kázáno bylo slovo Boží od Pavla, přišli také tam, bouříce ⁺zástupy.
     [⁺1Te 2,14]
¹⁴ Ale hned bratří vypustili Pavla, aby šel jako k moři; Sílas pak ⁺a Timoteus zůstali tu.
     [⁺16,1]
¹⁵ Ti pak, kteříž provodili Pavla, dovedli ho až ⁺do Atén. A vzavše poručení k Sílovi a k Timoteovi, aby přišli k němu, což nejspíše mohou, šli zase.
     [⁺1Te 3,1]
¹⁶ A když Pavel čekal jich v Aténách, rozněcoval ⁺se v něm duch jeho, vida to město oddané býti ^~modloslužbě.
     [⁺Nu 25,3; Sk 17,22]
¹⁷ I ^*rozmlouval s Židy a nábožnými lidmi v škole, ano i na rynku, po všecky dni, s těmi, kteříž se koli nahodili.
     ^*9,22
¹⁸ Tedy někteří z epikureů a stoických mudráků hádali se s ním. A někteří řekli: I ⁺co tento žváč chce povědíti? Jiní pak pravili: Zdá se býti nějakých cizích bohů zvěstovatel. Neb jim o Ježíšovi a o z mrtvých vstání vypravoval.
     [⁺1K 4,10]
¹⁹ I popadše jej, vedli ho do Areopágu, a řekli jemu: Můžeme-li věděti, jaké jest to učení nové, kteréž vypravuješ?
²⁰ Nebo ⁺nové jakési věci vkládáš v uši naše, protož chceme věděti, co by to bylo.
     [⁺26,22. 23]
²¹ (Aténští zajisté všickni, i ti, kteříž tu byli hosté, k ničemuž jinému tak hotovi nebyli, než praviti neb slyšeti něco nového.)
²² Tedy Pavel, stoje uprostřed Areopágu, řekl: Muži Aténští, vidím vás býti všelijak ^*příliš nábožné lidi.
     ^*16
²³ Nebo procházeje se a spatřuje náboženství vaše, nalezl jsem také oltář, na kterémž napsáno jest: Neznámému Bohu. Protož kteréhož vy ctíte neznajíce, tohoť já zvěstuji vám.
²⁴ Bůh ten, ^*kterýž stvořil svět i všecko, což jest na něm, ten jsa Pánem nebe i země, ^{^}nebydlí v chrámích rukou udělaných,
     ^*4,24; 14,15; Gn 1,1; 2Pa 6,18; Ž 33,6; 104,1; 146,6; ^{^}Iz 66,1; Sk 7,48
²⁵ Aniž bývá ctěn lidskýma rukama, jako by ⁺něčeho potřeboval, ^*poněvadž on dává všechněm život i dýchání i všecko.
     ^*Gn 2,7; Dt 30,20; Ž 21,5; 27,1; 36,7; [⁺50,8; Jb 33,4]; J 1,4; 10,27
²⁶ A učinil z jedné krve všecko lidské pokolení, aby přebývalo na tváři vší země, vyměřiv jim uložené časy ⁺a cíle přebývání jejich,
     [⁺Dt 32,8]
²⁷ Aby ⁺hledali Boha, zda by snad makajíce, mohli nalézti jej, ^~ačkoli není daleko od jednoho každého z nás.
     [⁺Iz 55,6; ^~Jr 23,23]
²⁸ Nebo ⁺jím živi jsme, a hýbeme se, i trváme, jakož i někteří z vašich poetů pověděli: Že i rodina jeho jsme.
     [⁺Jb 10,12]
²⁹ Rodina tedy Boží jsouce, ^*nemámeť se domnívati, že by Bůh zlatu neb stříbru neb kamenu, řemeslem anebo důvtipem lidským vyrytému, byl podoben.
     ^*19,25; [Iz 40,18n]
³⁰ Nebo časy této ⁺neznámosti přehlídaje Bůh, ^*již nyní zvěstuje lidem všechněm všudy, aby pokání činili,
     ^*Ř 16,26; Ef 1,9; 3,5; Ko 1,26; 2Tm 1,10; Tt 1,2; 1Pt 1,20; L 24,47; [⁺Sk 14,16]
³¹ Protože ⁺uložil den, v kterémžto souditi bude všecken svět v spravedlnosti skrze muže, kteréhož jest k tomu vystavil, slouže k víře o tom všechněm, vzkříšením jeho z mrtvých.
     Ř 2,16; [⁺Sk 10,42; J 5,22]
³² Uslyševše pak o vzkříšení z mrtvých, někteří se ⁺posmívali, a někteří řekli: Budeme tě slyšeti o tom po druhé.
     [⁺1K 1,23]
³³ A tak Pavel vyšel z prostředku jejich.
³⁴ Někteří pak muži, přídržíce se ho, uvěřili, mezi kterýmiž byl i Dionyzius Areopagitský, i žena, jménem Damaris, a jiní s nimi.

Seznam kapitol knihy Skutkové S. Apoštolů: