dyž jsme se pak plavili, rozloučivše se s nimi, přímým během přijeli jsme do Koum, a druhý den do Ródu, a odtud do Patary.
² I nalezše tu lodí, kteráž měla plouti do Fenicen, a vstoupivše na ni, plavili jsme se.
³ A když se nám počal ukazovati Cyprus, nechavše ho na levé straně, plavili jsme se do Syrie, a připlavili jsme se do Týru; nebo tu měli složiti náklad z lodí.
⁴ A nalezše tu učedlníky, pobyli jsme tam za sedm dní, ^*kteřížto pravili Pavlovi skrze Ducha svatého, aby nechodil do Jeruzaléma.
     11.[ 12]; 20,23
⁵ A když jsme my vyplnili ty dni, vyšedše, brali jsme se pryč, a sprovodili nás všickni s ženami i s dětmi až za město. ^*A poklekše na kolena na břehu, pomodlili jsme se.
     ^*20,36
⁶ A když jsme se vespolek ⁺rozžehnali, vstoupili jsme na lodí, a oni se vrátili ^~domů.
     [⁺1; J 16,32]
⁷ My pak přeplavivše se od Týru, dostali jsme se až do Ptolemaidy, a pozdravivše tu bratří, pobyli jsme u nich jeden den.
⁸ A nazejtří vyšedše Pavel a my, jenž jsme s ním byli, přišli jsme do Cesaree, a ⁺všedše do domu Filipa ^~evangelisty, (kterýž byl jeden z oněch sedmi,) pobyli jsme u něho.
     [⁺]6,3. 5; [^~Ef 4,11]
⁹ A ten měl čtyři dcery ⁺panny, prorokyně.
     [⁺2,17; Jl 2,28
¹⁰ A když jsme tu pobyli za ⁺drahně dní, přišel prorok nějaký z Judstva, jménem ^*Agabus.
     ^*11,28; [⁺9,43]
¹¹ Ten když k nám přišel, vzal pás Pavlův, a svázav sobě ruce i nohy, řekl: Totoť ⁺praví Duch svatý: Muže toho, jehož jest pás tento, ^*tak sváží Židé v Jeruzalémě a vydadí v ruce pohanům.
     ^*33; [⁺4; 20,23]
¹² A jakž jsme to uslyšeli, prosili jsme ho i my i ti, kteříž byli v tom místě, aby nechodil do Jeruzaléma.
¹³ Tedy odpověděl Pavel: I co činíte, plačíce a trápíce srdce mé? Však já netoliko svázán býti, ale i ^*umříti hotov jsem v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše.
     ^*20,24
¹⁴ A když nechtěl povoliti, dali jsme tomu ⁺pokoj, řkouce: ^~Staň se vůle Páně.
     11,18; ^~1S 3,18; Mt 6,10; L 11,2; 22,42]
¹⁵ Po těch pak dnech připravivše se, brali jsme se do Jeruzaléma.
¹⁶ A šli s námi i učedlníci někteří z Cesaree, vedouce s sebou nějakého Mnázona z Cypru, starého učedlníka, u něhož bychom hospodu měli.
¹⁷ A když jsme přišli do Jeruzaléma, vděčně nás přijali bratří.
¹⁸ Druhého pak dne všel Pavel s námi k ⁺Jakubovi, a tu se byli všickni starší sešli.
     [⁺15,13; Ga 1,19]
¹⁹ Jichžto pozdraviv, ⁺vypravoval jim všecko, což Bůh skrze službu jeho činil mezi pohany.
     [⁺L 10,17]
²⁰ A oni slyšavše to, ⁺velebili Pána, a řekli jemu: Vidíš, bratře, kterak jest mnoho tisíců Židů věřících, a ti všickni jsou ^~horliví milovníci Zákona.
     [⁺19,17; ^~Ř 10,2.3; Ga 1,14]
²¹ Ale o toběť mají zprávu, že bys ty vedl od Zákona Mojžíšova všecky ty Židy, kteříž jsou mezi pohany, pravě, že nemají obřezovati synů svých, ani zachovávati obyčejů Zákona.
²² Což ⁺tedy činiti? Musíť zajisté shromážděno býti všecko množství, neboť uslyší o tobě, že jsi přišel.
     1K 14,15]
²³ Učiniž tedy toto, cožť povíme: Mámeť ^*tu čtyři muže, kteříž mají ^{^}slib na sobě.
     ^*18,18; Lv 27,2; Nu 6,[4]. 18; 30,20
²⁴ Ty přijma k sobě, posvěť se s nimi, i náklad učiň s nimi, aby oholili hlavy své. A takť zvědí všickni, že to, což slyšeli o tobě, nic není, ale že i sám ty chodíš, ostříhaje Zákona.
²⁵ Z strany pak těch, kteříž z pohanů uvěřili, ^*my jsme psali, usoudivše, aby tohoto ničeho nešetřili, toliko aby se varovali modlám obětovaného, a krve, a udáveného, a smilstva.
     ^*15,19. 20.[ 29]
²⁶ Tedy Pavel, přijav k sobě ty muže, na druhý den posvětiv se s nimi, všel do chrámu, ^*a vypravoval o vyplnění dní toho posvěcení, až i obětována jest obět za jednoho každého z nich.
     ^*Nu 6,13
²⁷ A když se vyplniti mělo dní sedm, Židé ⁺někteří z Azie, uzřevše jej v chrámě, zbouřili všecken lid a vztáhli naň ruce,
    [⁺24,18]
²⁸ Křičíce: Muži Izraelští, pomozte! Totoť jest ten člověk, kterýž proti lidu i Zákonu i místu tomuto všecky všudy učí, a k tomu ⁺i pohany uvedl do chrámu, a ^~poskvrnil svatého tohoto místa.
     [⁺24,6; Ez 44,7]
²⁹ Nebo byli viděli prve ⁺Trofima Efezského s ním v městě, kteréhož domnívali se, že by Pavel do chrámu uvedl.
     [⁺20,4; 2Tm 4,20]
³⁰ Takž se zbouřilo všecko město, a sběhli se lidé, a ⁺uchopivše Pavla, táhli jej ven z chrámu. A hned zavříny jsou dveře.
     [⁺26,21]
³¹ A když jej chtěli zamordovati, povědíno hejtmanu vojska, že se bouří všecken Jeruzalém.
³² Kterýžto hned pojav s sebou žoldnéře a setníky, přiběhl na ně. A oni uzřevše hejtmana a žoldnéře, přestali bíti Pavla.
³³ Tedy přistoupiv hejtman, ⁺dosáhl ho, ^*a rozkázal jej svázati dvěma řetězy, a ptal se, kdo jest a co učinil.
     ^*20,23; 17,19
³⁴ V zástupu pak jedni tak, jiní jinak křičeli. A nemoha nic jistého zvěděti pro hluk, rozkázal jej vésti do vojska.
³⁵ A když přišel k stupňům, nahodilo se, že nesen byl od žoldnéřů pro násilé lidu.
³⁶ Nebo šlo za ním množství lidu, křičíce: ^*Zahlaď jej!
     ^*22,22; [L 23,18]
³⁷ A když měl již uveden býti do vojska Pavel, řekl hejtmanu: Mohu-li co promluviti k tobě? Kterýž řekl: Umíš Řecky?
³⁸ Nejsi-liž ty ten Egyptský, kterýž jsi před těmito dny byl bouřku učinil, a vyvedls na poušť čtyři tisíce lotrů?
³⁹ I řekl Pavel: Jáť jsem člověk ^*Žid Tarsenský, neposledního města Cilické země obyvatel; protož prosím tebe, dopusť mi promluviti k lidu.
     ^*9,11; 22,3
⁴⁰ A když mu on dopustil, Pavel stoje na stupních, pokynul rukou na lid. A když se veliké mlčení stalo, mluvil k nim Židovsky, řka:

Seznam kapitol knihy Skutkové S. Apoštolů: