aková tedy majíce ^{^}zaslíbení, nejmilejší, očišťujmež ^~se od všeliké poskvrny ^%těla i ducha, konajíce posvěcení naše v bázni Boží.
     [^{^}1Tm 4,8; ^~1J 3,3; ^%Ř 12,12]
² Přijmětež nás. Žádnémuť ^{^}jsme neublížili, žádnému neuškodili, ^~žádného neoklamali.
     [^{^}Sk 20,33; ^~2K 12,17]
³ Nepravím toho ku potupě vaší, poněvadž jsem napřed pověděl, že v srdcích našich jste, tak abychom hotovi byli spolu s vámi zemříti i spolu živi býti.
⁴ Mnohéť jsem k vám důvěrnosti, mnohoť se vámi chlubím; naplněn jsem potěšením, a rozhojňujiť se v radosti ve všelikém soužení našem.
⁵ Nebo ^*i když jsme byli přišli do Macedonie, žádného odpočinutí nemělo tělo naše, ale ve všem souženi jsme byli; měli jsme zevnitř boje, vnitř strachy.
     ^*2,13
⁶ Ale ten, jenž těší ponížené, potěšil nás, Bůh, skrze Titův příchod.
⁷ A netoliko příchodem jeho, ale také i potěšením tím, kteréž on měl z vás, vypravovav nám o vaší veliké žádosti nás, o vašem kvílení, a vaší ke mně horlivé milosti, takže jsem se velmi zradoval.
⁸ A ačkoli ^{^}zarmoutil jsem vás listem, nelituji toho, ač jsem byl litoval. Nebo vidím, že ten list, ačkoli na čas, zarmoutil vás.
     [^{^}2,4]
⁹ Ale nyní raduji se, ne že jste zarmouceni byli, ale že jste se ku pokání zarmoutili. Zarmoutili jste se zajisté podle Boha, takže jste k žádné škodě nepřišli skrze nás.
¹⁰ Nebo ^*zámutek, kterýž jest podle Boha, ten pokání k spasení působí takové, jehož nikdy líto nebude, ale ^~zámutek světa způsobuje smrt.
     ^*1Pt 2,19; [2S 12,13; Mt 5,4; ^~Mt 27,3. 5]
¹¹ Ano hle, to samo, že jste podlé Boha zarmouceni byli, kterakou v vás způsobilo snažnost, nýbrž jakou omluvu, nýbrž zažhnutí hněvu, nýbrž bázeň, nýbrž žádost vroucí, nýbrž horlivost, anobrž pomstu? A Všelijak ukázali jste se nevinni býti v té příhodě.
¹² A ač psal jsem vám, však ne pro toho jsem psal, kterýž tu nepravost spáchal, ani pro toho, komuž se křivda stala, ale aby vám ^{^}zjevena byla pilnost naše o vás před obličejem Božím.
     [^{^}2,9]
¹³ Protož potěšeniť jsme z potěšení vašeho. Ale mnohem hojněji zradovali jsme se z radosti Titovy, že poočerstven jest duch jeho ode všech vás,
¹⁴ A že chlubil-li jsem se v čem vámi před ním, nebyl jsem zahanben, ale jakož všecko mluvili jsme vám v pravdě, tak i chlouba naše, kteráž byla před Titem, pravá jest shledána.
¹⁵ A hojněji i srdce jeho jest k vám obráceno, nebo ^{^}rozpomíná se na poslušenství všech vás, a kterak jste ho s bázní a s strachem přijali.
     [^{^}2,9]
^{16 ^}Raduji se pak, že ve všem mám o vás doufání.
     [^{^}2Te 3,4]

Seznam kapitol knihy První Epištola S. Pavla k Korintským: